Vegetace a flóra

Až do středověké kolonizace ve 13. století pokrývaly převážnou většinu území chráněné krajinné oblasti s výjimkou plošně málo významných skal a rašelinišť smíšené lesy, jen velmi málo dotčené lidskou činností. Fragmenty blízké těmto přirozeným lesním společenstvům se na některých stanovištích zachovaly až do současnosti a jsou předmětem ochrany v síti zvláště chráněných území.

Charakteristickým typem lesní vegetace vyšších poloh oblasti byly acidofilní smrkové bučiny svazu Luzulo-Fagion sylvaticae, řazené k asociaci Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae, jejichž dřevinnou skladbu tvořily buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea abies) a jedle bělokorá (Abies alba). Fragmenty těchto společenstev se v malé míře zachovaly na špatně hospodářsky přístupných skalnatých stanovištích hřbetů Žďárských vrchů.

Charakteristické, oproti okolním lesům Českomoravské vrchoviny, bylo i značné zastoupení podmáčených smrčin svazu Piceion abietis, asociací Bazzanio trilobatae-Piceetum abietis Sphagno-Piceetum abietis. V jejich dřevinné skladbě dominovaly smrk a jedle s příměsí buku nebo olše lepkavé (Alnus glutinosa). Vzhledem k hospodářským změnám a všeobecnému ústupu jedle z lesních porostů se z těchto přírodních společenstev vyšších poloh Žďárských vrchů zachovaly vesměs jen ochuzené segmenty, indikované místy výskytem montánních druhů, jako jsou čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), pérnatec horský (Thelypteris limbosperma), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) aj.

V nižších polohách chráněné krajinné oblasti byly značně rozšířeny bikové bučiny (Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae) a ostrůvkovitě na bohatších stanovištích květnaté bučiny svazu Fagion sylvaticae, řazené k asociacím Dentario enneaphylli-Fagetum sylvaticae a Festuco altissimae-Fagetum sylvaticae. Zbytky těchto společenstev, v jejichž dřevinné skladbě dominovaly buk a jedle s příměsí smrku a na živnějších stanovištích i javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jsou zachovány na Žákově hoře a Ransku. Vesměs však byly také přeměněny na převážně smrkové hospodářské porosty.

Vzácně se vyskytovaly květnaté jedliny asociace Galio rotundifolii-Abietetum albae se svízelem okrouhlolistým (Galium rotundifolium), jejichž prvky se fragmentárně dochovaly na Ransku a Štířím dole. Ojediněle zde rostly suťové a roklinové lesy svazu Tilio-Acerion, asociace Lunario redivivae-Aceretum, s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), případně jilmem horským (Ulmus glabra), doprovázené v podrostu měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Jejich ukázka je zachována např. na Peperku. Vegetace luhů a olšin svazu Alnionincanae byla ve vyšších zamokřených polohách reprezentována zejména smrkovými olšinami asociace Piceo abietis-Alnetum glutinosae, zachovanými například v PR Olšina u Skleného. V jejich dřevinné skladbě převládá olše lepkavá s různou příměsí olše šedé (Alnus incana) nad smrkem ztepilým a v podrostu s pokryvy vlhkomilných mechů jsou vtroušeny některé horské druhy, mj. čarovník alpský (Circaea alpina) a mléčivec alpský (Cicerbita alpina).V nižších polohách se na bohatších stanovištích zachovaly prameništní a potoční jasanové olšiny asociace Carici remotae-Fraxinetum excelsioris, v jejichž porostní skladbě dominují olše s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a v bylinném podrostu je hojná bledule jarní (Leucojum vernum), místy i oměj pestrý (Aconitum variegatum) aj. Ukázky těchto společenstev jsou chráněny na Ransku.

Jen velmi malou část rozlohy chráněné krajinné oblasti pokrývaly reliktní acidofilní bory svazu Dicrano-Pinion sylvestris. Fragmenty těchto společenstev se ostrůvkovitě zachovaly na některých rulových skalních útvarech (např. Milovské Perničky) a ojedinělých výchozech hadcových hornin (na Ranském Babyloně, u Skleného a Tří Studní). Borovice lesní (Pinus sylvestris) i smrk ztepilý (Picea abies) bývají na těchto stanovištích zakrnělého vzrůstu a obvykle je zde provází bříza bělokorá (Betula pendula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Na Ranský Babylon je vázán výskyt sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) a endemitu hadců Českého masivu chrastavce rolního hadcového (Knautia arvensis subsp. serpentinicola).

Acidofilní reliktní bory se dále vyskytují na rašeliništích, která tvoří charakteristický krajinný prvek chráněného území. Společenstva rašelinných brusnicových borů asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris s borovicí lesní, smrkem ztepilým a břízou pýřitou (Betula pubescens) se zachovala u Velkého Dářka, v Krejcarském lese a u Zalíbeného. V podrostu jsou zde rozšířeny keříčky brusnic, mj. vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) a klikvy bahenní (Vaccinium oxycoccos), spolu s nápadnými trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum). V Dářském rašeliništi se zachovala i vrchovištní společenstva svazu Sphagnion magellanici, v nichž se v rašelinném blatkovém boru asociace Ledo palustris-Pinetum uncinatae vyskytuje na jediném místě Českomoravské vrchoviny populace borovice blatky (Pinus uncinata subsp. uliginosa), vytvářející zde hybridní roje (Pinus xrhaetica nothsubsp. digenea) s borovicí lesní. Vrchovištní vegetaci primárního bezlesí rašelinišť dále tvoří asociace Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici s pokryvy rašeliníků Sphagnum rubellum, S. magellanicum. Z vyšších rostlin zde roste např.. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia).

Na odlesněných plochách byly antropické vlivy na vegetaci mnohdy limitovány danými stanovištními podmínkami. Vznikla tak přírodně blízká až přirozená nelesní společenstva, např. ekosystémy klidných a tekoucích vod, pobřežních rákosin a vysokých ostřic, rašelinných luk, pastvin a vřesovišť. Pro Žďárské vrchy jsou charakteristická především společenstva vlhkých až trvale zamokřených a rašelinných luk. Nejčastěji jsou zastoupena společenstva krátkostébelných ostřicových luk svazu Caricion canescenti-nigrae. Vzácněji se na fragmentech údolních slatinných luk a na svahových prameništích zachovala ostřicovo-mechová a ostřicovo-rašeliníková společenstva svazů Caricion davallianae, Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentisSphagno-Caricion canescentis. Tyto louky jsou významné výskytem kriticky a silně ohrožených druhů jako je ostřice dvoudomá (Carex dioica), o. šlahounovitá (C. chordorrhiza), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) aj. Velmi rozšířená jsou vlhkomilná společenstva svazu Calthion palustris, s porosty růžově kvetoucího hadího kořene většího (Bistorta officinalis), fialově kvetoucího pcháče různolistého (Cirsium heterophyllum) a žlutavobíle kvetoucího tužebníku jilmového pravého (Filipendula ulmaria subsp. ulmaria), udávajícími barevný ráz podhorských luk v letním období.

Méně často, zpravidla na okrajích rašelinišť, jsou zastoupena společenstva svazu Molinion caeruleae. K přírodě blízkým travino-bylinným společenstvům patří i oligotrofní krátkostébelné porosty smilkových luk svazu Violion caninae, přecházející ve vřesovištní lada s brusnicemi a rozptýlenou dřevinnou vegetací inklinující ke svazu Genisto pilosae-Vaccinion, v nichž dosud rostou ubývající populace kociánku dvoudomého (Antennaria dioica). Kolem rybníků jsou obvykle vytvořena společenstva vysokých ostřic svazu Magno-Caricion elatae a Magno-Caricion gracilis, dále rozšířeného v mokřadech a na terénních depresích, v nichž často rostou zábělník bahenní (Comarum palustre) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Méně často jsou zastoupeny rákosiny svazu Phragmition communis. V dystrofních a oligotrofních klidných vodách s vegetací blízkou svazu Sphagno-Utricularion se velmi vzácně vyskytuje bublinatka menší (Utricularia minor) a hvězdoš podzimní (Callitriche hermaphroditica).

Na rybnících se společenstvy svazu Nymphaeion albae ojediněle rostou leknín bělostný (Nymphaea candida) a stulík žlutý (Nuphar lutea), ve svazu Potamion vzácně rdest alpský (Potamogeton alpinus) a na obnažených rybničních dnech v porostech svazu Eleocharition ovatae mj. puchýřka útlá (Coleanthus subtilis). Jen zcela ojediněle se v oblasti zachovaly fragmenty suchomilných společenstev vázaných na vložky vápenatých hornin. Zde se nacházejí poslední zbytkové populace hořečku nahořklého pravého (Gentianella amarella subsp. amarella), h. mnohotvárného českého (G. praecox subsp. bohemica) nebo hořce brvitého (Gentianopsis ciliata). Ojedinělá refugia této vegetace, byť co do rozsahu nepatrná, zpestřují a ozvláštňují přírodu oblasti.

Z nižších rostlin jsou v oblasti významně rozšířeny mechorosty. Na rašeliništích a rašelinných loukách rostou tyrfofilní mechy boreálního charakteru, jako jsou štírovec dutolistý (Scorpidium scorpioides), plstnatec rašelinný (Helodium blandowii), poparka třířadá (Meesia triquetra), ploník tuhý (Polytrichum strictum), bažinník kostrbatý (Paludella squarrosa), srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus), štírovec závitkolistý (Scorpidium revolvens), bařinatka obrovská (Calliergon giganteum), nbařinatec nažloutlý (Straminergon stramineum), rašeliník třásnitý (Sphagnum fimbriatum), r. červený (Sphagnum rubellum), r. prostřední (S. magellanicum) aj. Rozšíření severských horských druhů mechů v oblasti dokládají pažitník stinný (Hylocomiastrum umbratum), zoubkočepka maloplodá (Racomitrium microcarpon), břehovec hlínožlutý (Hygrohypnea ochracea), baňatka Starkeova (Brachythecium starkii), křídlečka kadeřavá (Dicranoweisia crispula) aj.

Na skalnatých stanovištích často rostou štěrbovka skalní (Andreaea rupestris), pohárovec Mougeotův (Amphidium mougeotii), těhovec bezžebrý (Hedwigia ciliata), děrkavka vejčitá (Grimmia ovalis), psízubec mnohoplodý (Cynodontium polycarpon), zoubkočepka různořadá (Racomitrium heterostichum), širožebrec dlouholistý (Paraleucobryum longifolium), ploník chluponosný (Polytrichum piliferum) a další. Ke vzácně se vyskytujícím mechům patří měřík sítozoubkovitý (Pseudobryum cinclidioides), kápěnka maličká (Seligeria pusilla), prchavka pilovitá (Ephemerum serratum) a štěrbovka jednostranná (Andreaea rothii).

CHKO Žďárské vrchy leží v centrální části hercynské biogeografické podprovincie. V regionálně fytogeografickém členění patří do fytogeografického obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 91. Žďárské vrchy, s okrajovým zastoupením fytogeografických okresů Českomoravského mezofytika, z nichž od severozápadu zasahují Železné hory podokresem 69b. Sečská vrchovina, od jihovýchodu 67. Českomoravská vrchovina a od západu 66. Hornosázavská pahorkatina. Díky převládajícímu minerálně chudému geologickému podloží a drsnějšímu klimatu lze chráněnou krajinnou oblast charakterizovat jako nepříliš vegetačně pestrou a floristicky poměrně chudou. Oproti okolním fytochorionům se zde významně uplatňují některé druhy montánní, submontánní a tyrfofilní. Těmito choroindikačními druhy jsou např. čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), pérnatec horský (Thelypteris limbosperma), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), na rašelinných půdách suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza) aj. Početná je zde skupina druhů, které z oreofytika přesahují do chladnějších částí mezofytika např. sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), čarovník alpský (Circaea alpina), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) aj.

Ojediněle rostou v chráněné krajinné oblasti druhy alpského migrantu, jako jsou pleška stopkatá pravá (Willemetia stipitata subsp. stipitata), řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia) a dřípatka horská (Soldanella montana) nebo karpatského migrantu např. vrba slezská (Salix silesiaca). Antropickým ovlivněním vegetace vystupňovaným v druhé polovině 20.století došlo v důsledku přímých či nepřímých změn životního prostředí rostlin k závažnému kvalitativnímu i kvantitativnímu ochuzení a ohrožení flóry chráněného území.

Regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt