Zemědělství

Charakter krajiny Žďárských vrchů byl po staletí ovlivňován zemědělskou činností. Od začátku středověké kolonizace, kdy byly nové plochy pro hospodaření získávány vypalováním původních porostů (žďářením - odtud název největšího sídla oblasti), přes různé, vesměs přírodě blízké způsoby hospodaření do poloviny 20. století, dále razantní přeměnou krajiny v období kolektivizace až k nynějšímu trendu trvale udržitelného zemědělství.

Až do 50. let minulého století se krajina vyznačovala maloplošným střídáním jednotlivých kultur, velkým množstvím mezí, cest a remízků. Přirozeně se vyskytovaly mokřadní a rašelinné louky. Stop tomuto ekologicky příznivému a vyváženému stavu učinila poválečná násilná kolektivizace a následná intenzifikace zemědělství, spojená s rušením těchto dochovaných prvků, vytvářením rozsáhlých půdních celků, odvodňováním a rekultivací vlhkých luk. Pro dosažení maximálních výnosů, neodpovídajících klimatickým ani půdním podmínkám, byly aplikovány neúměrně vysoké dávky živin a chemických přípravků. Důsledky těchto k přírodě nešetrných postupů se projevily ve zvýšené erozi, zatížením půdy a spodních vod živinami, ale mj. také odtržením člověka od půdy a chápáním krajiny jen jako výrobního prostředku.

Po roce 1989 postupně docházelo k částečné nápravě tohoto nepříznivého stavu. Jednak rozmachem soukromého sektoru došlo k rozdělování velkých půdních celků, jednak horší ekonomická situace přinutila subjekty podstatně snížit množství aplikovaných živin i chemických přípravků. Došlo k zatravňování zejména erozně ohrožených ploch - pozemků na svazích a v nivách. Opět se do krajiny vrátil pasoucí se skot a ovce.

Pravidelným obděláváním pozemků se udržuje úroveň vzájemného podílu nelesních a lesních ploch a charakteristické střídání a vyvážený poměr lesů, luk a polí. Pokud by nebyla zemědělská činnost provozována, došlo by k v rámci přirozeného sukcesního vývoje nezadržitelně k zarůstání agrárních ploch plevely a náletem a mizení konkurenčně méně odolných druhů a tedy celkovému razantnímu snížení biodiverzity s vedlejšími vážnými sociálními důsledky. Protože i politicky je tato varianta nemyslitelná, existuje škála dotačních podpor zemědělství v marginálních oblastech, které mají za cíl udržet hospodaření a navíc stimulovat k takové činnosti, která bude více zaměřena na mimoprodukční funkce a trvale udržitelné zemědělství.

Podle míry respektování hodnot krajiny a snahy držet se zásad trvalé udržitelnosti se mění poměr pozitivních a negativních důsledků zemědělství na předmět ochrany v CHKO. Platí přímá úměra mezi intenzitou hospodaření a převahou negativních dopadů. Mezi ty hlavní patří zejména:

  • dopad na biotu (vlivem používání chemických přípravků, nevhodnými technologiemi a termíny prací, nadměrné velikosti bloků, necitlivý přístup ke krajinným prvkům ap.). Důsledkem je omezování výskytu některých druhů vedoucí až k jejich ohrožení či zániku - přímé likvidaci druhu nebo zničení jeho potravních, migračních či úkrytových možností. Typickým příkladem je např. současný trend údržby travních porostů, kdy většina ploch s výjimkou tradičních jednosečných luk je velice brzy kosena a zavadlá hmota odklízena, což má negativní dopady z pohledu druhové rozmanitosti travního společenstva. Navíc mnohdy kosení probíhá najednou na rozsáhlých navazujících územích, což vede k omezení výskytu bezobratlých a ptactva. Likvidační pro mnohé druhy je také použitá technika - skupinové nasazení širokozáběrových žacích strojů. 
  • dopad na krajinu (monolitické velké půdní bloky s jednou plodinou, likvidace rozptýlené dřevinné vegetace nebo nevhodná údržba, činnost způsobující erozi půdy, lokálně nadměrné použití jednorázových dávek hnojiv spojené s vyplavováním živin aj.), kdy dochází k negativnímu vnímání krajiny jako celku a ohrožení dalších složek životního prostředí

Pozitivně se zemědělství projevuje zejména v naplnění hlavního poslání uvedeného ve výnosu o zřízení chráněné krajinné oblasti, tj. ochraně vzhledu krajiny a jejích typických znaků, kterým je mj. rozvržení a využití zemědělského půdního fondu, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo. Prakticky tedy jde o udržování nelesní krajiny, zamezení zarůstání biotopů rostlinných i živočišných druhů, vytváření esteticky vyváženého vzhledu, a zachování poměru a vzájemného prolínání polí, luk a pastvin.

Významným nástrojem pro posílení pozitivního vlivu zemědělství na krajinu jsou agroenvironmentální programy jako součást celého balíčku dotačních programů v rámci Programu rozvoje venkova. AEP umožňují zemědělci uhradit zvýšené náklady nad rámec běžných opatření nebo ztrátu při zdržení se nějaké činnosti, vše ve prospěch posílení funkcí krajiny. Zejména se jedná na travních porostech o snížení až vyloučení hnojení, ochranu zvířat a hnízdícího ptactva, na orné půdě pak zatravňování či vytvýření biopásů. Zahrnují také dotace pro ekologické zemědělce. Zapojení do AEP je značné, zvláště na travních porostech.

Regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt